V dřívějších dobách se nevěra odsuzovala, manželství bylo pokládáno za svaté a nic a nikdo ho neměl rozdělit. Manželé si věrnost slibovali při uzavření manželství. V současné době začaly probleskovat zprávy, že udržet manželství při životě se dá pouze díky nevěře. Nevěra prý tvrdí vztah.  I když ten podváděný to tak s největší pravděpodobností necítí. Dokonce lze sem tam zaslechnout i tvrzení psychologa, že nevěra se považuje za normální, a naopak není normální být v dlouhodobém vztahu, aniž by alespoň jeden z partnerů tomu druhému nezahnul.
 Co si o tom myslíte vy?
Ten, kdo vyznává kult manželství, s výše uvedeným tvrzením nejspíše nebude souhlasit. Je stále dost manželů, kteří si váží jeden druhého a nepodlehli šedi společného života. Vědí, že vztah se musí stále rozvíjet. Mít alespoň jednu společnou zálibu a tu spolu pěstovat. Ale moc dobře vědí, že nemohou zůstat závislí jeden a druhém, věšet se mu na krk, usurpovat si ho pro sebe. Naopak – dopřávají si volnost, co se týká jejich osobních zálib a koníčků. Zbytečně neprudí. Dokáží se domluvit, jsou vůči sobě tolerantní, vycházejí si vstříc. Manželství, kde jsou oba partneři spokojeni, plní si své sny a přání a žijí SPOLU, tam nevěru neřeší. Nemají potřebu hledat povyražení mimo manželství. Oni ho nepotřebují.
Na druhou stranu manželé, kteří rezignovali na svůj život anebo nejsou ve vztahu spokojení, ale rozvádět se nechtějí, ti jsou nevěře nakloněni. Nevěra v jejich případě, ač se to zdá nelogické, může manželství upevnit. S novou milenkou či milencem zažijí vzrušení, které jim chybí, pocítí opět ono známé rozechvění a v břiše začnou poletovat motýli. Ale ne každý jedinec dennodenní stres z momentu prozrazení vydrží dlouho. Tak si prostě „odskočí“ a opět se rád (a) vrátí k partnerovi. Nevěra ale může způsobit problém v případě, že se nevěrná žena či muž zamilují do nového partnera. Pak nevěra manželství asi už netvrdí.